Přihlášení
Email:
Heslo:
Zapomenuté heslo
Nová registrace
Zapomenuté heslo
Email:
<< Zpět na příhlášení
Přihlásit

Jak fotit psy

Jak fotit psy
Autor: | Datum: 7.3.2014 - 00:00 | Shlédnuto: 751x
zdroj: http://www.jiri-novak-photo.cz/clanky/jak-fotit-psy-d/


Na internetu se pár lidí touhle tématikou zaobírá. Dokonce existují stránky vedené lidmi, kteří se jakože pyšní tím, že otevírají oči pejskařům a snaží se jim předvést to, jak je focení psů speciální disciplína (i když tvrdí že to ani náhodou) Ve výsledku vás autoři takových rad a webů nalákají na své workshopy. A že cena takového workshopu není zrovna malá a mnohdy jde do řádů několika tisíc korun, není žádným tajemstvím. Bohužel se pořád v dnešní době najdou lidé, kteří stejně jako senioři tzv. šmejdům na předváděcích akcích, naletí na špek i těmhle fotografům, kteří se vloudili do pejskařské komunity a hrají si na nějaké fotografické mudrce….je to smutné, ale je to tak. Nechci nikoho nabádat, aby se na podobné placené workshopy vykašlal, ale rád bych aspoň trošku naznačil, že ne za všechno je nutné někomu platit a následně třeba vyzdvihovat jeho jméno a sám trčet kdesi v koutě. Vše se s trochou snahy lze naučit sám. Žádný workshop z vás fotografy neudělá, ve výsledku je to stejně na vás a o tom, zda máte chuť zkoušet a hlavně být trpěliví. Trpělivost je hlavní povahou fotografie. I já s ní stále bojuji a následně i po několika letech fotografování často prohrávám, ale nevzdávám to Mnohokrát si ale v našem státě připadám jako člověk, který v obchodě křičí: „zloděj!“ a prodavač na něj zpět haleká: „držte pusu a nedělejte nám tady ostudu!“ I takoví lidé mají své „fanoušky“ a ti, ať je klidně podporují a dotují v čemkoliv. Našli si své oběti a myslí si, že pejskaři jsou jen troubové, kteří jim naspoří balík nebo jejich jméno vynesou do nebes. Rozhodnutí, jakou cestou se vydáte, je jen na vás

Takže, jak se fotí psi? Budete se divit, ale žádné překvapení se nekoná.  Vše je úplně stejné, základy nejsou jiné a nezmění to ani fakt, že na vás před objektivem vyplazuje jazyk váš psí parťák. Pořád máte v ruce fotoaparát a snažíte se zachytit objekt zájmu. Jestli psa, kočku, morče, potkana, to je přeci fuk. Základem je pochopit nejdůležitější principy fotografie, základní pravidla, kterými se řídit. Vše ostatní už je jen o vaší kreativitě, představivosti, štěstí a světle.

Pokud hovoříme o základech, pak bych je rozdělil na základy technické a základy kompoziční.

Mezi technické základy patří pochopení vlivu času, clony, ISO na výslednou fotografii. Mezi kompoziční základy pak vnímání rozmístění veškerých částí fotografované scény v obraze a volba kompozice dle tzv. zlatého řezu (porušení tohoto pravidla by mělo přijít na řadu jen tehdy, máte-li k tomu pádný důvod a je-li vaším záměrem právě nějaká nezvyklá a odlišná kompozice).

Technické základy

Nastavení času expozice:

Čas expozice je vlastně doba, po kterou zůstává otevřená závěrka, která je umístěná před snímačem fotoaparátu. Čas expozice je udáván v sekundách a jejích zlomcích. Je tedy jasné, že pokud nastavíme delší čas, světlo osvítí čip po delší dobu a mi dostaneme ve výsledku tzv. více světla na fotografii při zachování stejné clony a stejného ISO. Tím ale také dochází k větší náročnosti na zachování ostrosti, jelikož, pokud fotoaparát snímá scénu delší dobu, je nutné udržet také delší dobu přístroj v klidu. Proto pro dosažení ostrých fotek a to zejména z ruky, je záměrem najít optimální cestu v nastavení a dosáhnout času, který jsem schopen udržet a díky kterému budu mít ostrý fotografovaný objekt. Délka času ovlivňuje tím pádem pochopitelně i pohybovou neostrost. Pokud fotím objekt v pohybu, je nutné pro jeho zmrazení na fotografii a pro dosažení co nejlepší ostrosti, nastavit dostatečně krátký čas expozice. V pohybu osobně moc nefotím, ale např. na psích závodech doporučuji klidně časy 1/1250s a více. Tudíž časy, jako: 1/1600s; 1/2000s atd. Osobně jsem třeba na agilitách fotil časy 1/500s, 1/800s, což se ukázalo jako málo a většina fotek skončila ve virtuálním koši.

  • Pomalý čas = delší dobu osvícení čipu, menší šance na ostrý snímek vlivem nechtěného pohybu rukou nebo objektu.
  • Krátký čas = kratší doba osvícení čipu, větší šance na zachycení ostré scény.

Clona:

Jde vlastně o otvor tvořený lamelami v těle objektivu, které dle vámi nastaveného clonového čísla tento otvor zvětšují, či zmenšují. Díky tomu je ovlivňováno množství světla procházejícího objektivem. Fotografové tento otvor nazývají „dírou“. Světelné objektivy, které začínají na clonách např. f/1.2; f/1.4; f/1.8; f/2; f/2.8, propouštějí na čip mnohem více světla, než objektivy s vyššími clonami, jako f/3.5; f/4; f/4.5 atd.  Čím menší clonové číslo, tím větší díra a naopak. Dalo by se říci, že velikostí clony též ovlivníme světelnost fotografie. To je sice pravda, ale je to pro nás spíše až sekundární funkce. Primární funkcí clony pro nás fotografy, kteří to s focením myslíme aspoň trošku vážně je hloubka ostrosti, tzv. DOF.

Co je hloubka ostrosti? Jde o tzv. prostorovou ostrost a neostrost – velmi laicky řečeno. Čím menší clonu nastavíte, tím menší je prostorová ostrost objektivu. To v praxi znamená, že ostrý bude jen velmi tenký proužek v prostoru a to ten, na který zaostříte. Proč je to dobré? Tohoto postupu se využívá zejména v portrétní fotografii, ale i jinde, kde je kladen důraz na ostrost hlavního objektu a přitom jeho příjemném odpíchnutí od pozadí a i popředí scény.  Clonu je nutné nastavit dle požadavků vás, jako fotografa. Je nutné vzít ohled na vzdálenost fotografovaného objektu od vás samotných a záleží také na vzdálenosti pozadí od objektu ( zde třeba toho pejska) aj.

Takže: Pokud nastavím např. clonu f/2.8, budu mít ostrý objekt, na který ostřím a příjemně promáznuté pozadí a popředí (pokud se v obraze nachází). Pokud ale nastavím clonu např. f/8 dojde k tomu, že bude ostrá většina scény a hlavní objekt bude na fotografii ztracený a nečitelný – fotografie nebude působit příjemným dojmem. Vysokých hodnot clony se využívá třeba v krajinářské či makro fotografii, kde je kladen důraz na ostrost na co největší ploše fotografie.

Pokud budete tedy fotit v tomhle případě pejska (ale třeba i holuba na zábradlí) a budete od něj pár metrů, nastavíte malou clonu, zakomponujete, zaostříte a exponujete.

Pokud ale budete fotit objekt z metru (a pozadí zrovna nebude pár centimetrů za ním), můžete nastavit klidně vyšší clonu, čímž dosáhnete ostrosti na větší části objektu – ale jde jen o to, jaký je váš záměr, je třeba zkoušet a zkoušet.

ISO:

Jednoduše řečeno značí citlivost snímače na světlo. Toto však platilo v dobách kinofilmu. Digitální čip je na světlo citlivý stále stejně, pouze dochází nastavením vyšších hodnot k jeho násobení.  Princip nastavení ISO je tedy jednoduchý.

  • Nižší ISO = menší citlivost na světlo a minimální hladina digitálního šumu na fotografii.
  • Vyšší ISO = vyšší citlivost na světlo, ale také větší hladina digitálního šumu.

Digitální šum je rozdílný u každého typu fotoaparátu. Hodně se mezi fotografy řeší, nechám na vás, jaká jeho mez vám vadí a nevadí. Díky většímu rozměru čipu je pak u FF těl šum menší na stejné hodnotě ISO, než u fotoaparátů s APS-C čipem. Tím pádem mohou majitelé FF zrcadlovek fotografovat v mnohem větším šeru, než majitel klasické zrcadlovky s APS-C čipem, při zachování velmi dobré hladiny digitálního šumu.

Nastavením ISO tedy prosvětlujeme a ztmavujeme výsledný obraz a hlavně také, pokud fotografujeme  na režim priority clony (kdy si nastavíme velikost clony a ISO a expoziční čas za nás počítá automatika), tak si změnou hodnoty ISO při stejné cloně měníme čas expozice.

Pokud mám tedy nastavenou clonu např. f3.5 a ISO 100 a čas mám tak dlouhý (např. 1/60s), že bych neudržel fotku ostrou, pak dám třeba ISO 400 a tím si zkrátím čas a mohu fotografovat. Kombinací je několik a je nutné pochopit vazbu mezi těmito třemi hodnotami.

Do toho všeho ještě vstupuje KOMPENZACE EXPOZICE:

Co to je? Jednoduše řečeno, jde také o nastavení, kterým ztmavuji nebo zesvětluji scénu. To provádím změnou hodnoty EV do plusu či do mínusu. Kompenzace expozice slouží k doladění světelnosti scény, tam, kde automatika tzv. nestačí nebo je její výpočet chybný. Osobně kompenzaci používám velmi často, a to hlavně tehdy, pokud mám nastavené hodnoty expozičního času, clony a ISO a nechci tyto hodnoty z jasných důvodů měnit. Pak přichází na řadu korekce expozice (což je platný termín pro toto nastavení, jelikož jde o korekci a ne kompenzaci, což v českém překladu znamená náhradu za něco).

Tip na závěr – je dobré k správnému nastavení využít i expoziční světelnou váhu, kterou najdete v hledáčku přístroje, jestli je jí váš fotoaparát vybaven. Na tomto tzv. pravítku vidíte střed a od něj stupně do plusu a mínusu. Pravidlem je udržet scénu co nejvíce ve středu. Jsou však situace, kdy je automatika klamána a je nutné jít úmyslně do plusu nebo mínusu.

Kompozice

Než si řekneme něco o kompozici, rád bych vysvětlil pár základů k focení samotnému, které by se měli dodržovat při fotografování všeho živého. Fotit, pokud je to jen možné v úrovni očí. Dávat pozor na chyby v pozadí – zejména trčící větve, kmeny aj. z těla zvířete – zejména pak hlavy. Není nic milého, pokud se vám podaří pěkný snímek, který pak kazí kmen trčící psovi z hlavy nebo větev ze zadku. To samé platí o různých sloupech, značkách, cedulích, odpadkových koších apod. Na tohle je nutné si dát bacha, protože pak zbývá pouze fotku zachránit v nějakém grafickém editoru a přiznám se, že já pak raději použiju koš.  Nutno podotknout, že není nutné řešit každou větvičku na pozadí. Já sám se zas tak striktně tohohle pravidla nedržím, protože jsem toho názoru, že lpět ortodoxně na všech pravidlech a dodržovat je až na 100% dle nějakých psaných pravidel, mi kazí zábavu z focení. A pak, abych pravdu řekl, tak podobné chybičky vám stejně vytknou zase jenom fotografové, kteří toho hodně přečetli nebo jsou tak technicky úchylní, že řeší každé stéblo trávy na fotce.

Ke kompozici samotné:

Mezi fotografy se velmi často mluví o tzv. zlatém řezu. Co to vlastně je? Je to obraz rozdělený v určitém poměru. Je na to matematický vzoreček, ale ten nás trápit nemusí. Základem je pochopit, že se jedná o rozdělení (my budeme řešit hlavně rozdělení v tzv. zlatém obdélníku), obrazu, které používali umělci ve svých dílech již nejméně od dob renesance. Zlatý řez působí esteticky příjemně a jeho základy lze nalézt v samotné přírodě ve formě Fibonacciho posloupnosti. Není tajemstvím, že mezi obrazce se zlatým řezem se řadí i pentagram. Ale to nás nezajímá.

Hovoříme zde o zakomponování živého tvora dle pravidla zlatého řezu. Tím bychom si měli uvědomit, kde se na fotografii nachází tzv. optický střed. Optický střed se od geometrického středu velmi liší. A proč? Protože lidský mozek a naše oči, čtou obraz už ze zvyku z levé strany k pravé. Jsme na to po generace navyklí čtením knih, novin, sledováním TV aj. Vše, i když podvědomě čteme a sledujeme přesně tak, jak píšeme. Jak to dělám já? V hledáčku fotoaparátu mám zapnutou mřížku a vždy se snažím zachytit objekt co nejblíže dle pravidel zlatého řezu (později pak některé fotky ořezávám dle pravidla třetin). Tzn., hlavu, oko, co neblíže jednoho ze čtyř středů v mřížce tak, abych měl vždy více prostoru ve směru, kam směřuje hlava a pohled zvířete. Vždy je lepší mít ve směru, kterým se zvíře dívá nebo kam směřuje jeho pohyb, více prostoru, než naopak. Fotografie pak není jen vyseknutým obrazcem něčeho, ale vypráví nám příběh. Jak by vypadala fotka, kde by bylo za zády pejska prostoru jak pro celou smečku, ale ve směru pohledu by se nacházel okraj fotografie?!

Ořez fotografie se snahou o rozložení dle pravidel zlatého řezu

Dále lze fotografii řešit dle třetin, což je obdobná kompozice, jen s tím rozdílem, že fotografie se dělí na stejně velké díly.

Sami si můžete aplikovat na tu samou fotografii rozdělení dle zlatého řezu nebo třetin např. přednastavenou mřížkou v Zoner Photo Studiu => EDITOR  => Zobrazit => Ořezové značky.



Akce s článkem
Podobné články